Množení osiv

Smluvní množení osiv

Využijte naše zázemí a mnohaleté zkušenosti pro zajištění Vašeho zisku. Našim smluvním partnerům poskytujeme odbornou poradenskou činnost.

Množitelské plochy minoritních zemědělských plodin jsou prokazatelně zlepšujícím faktorem v osevním postupu s převahou tržních plodin. 

Z

Smluvní potvrzení množitelských podmínek

Z

Konzultace a poradenství ohledně založení porostu

Z

Zprostředkování výchozího osiva

Z

Odborný dozor založeného porostu až po sklizeň a následnou posklizňovou úpravu

Z

Dohodnutí dopravy, následná čištění, popřípadě sušení

Z

Odsouhlasení cen

Z

Možný odvoz zbytků z čištění množitelem

Vše i v BIO kvalitě.

V případě Vašeho zájmu nás neváhejte kontaktovat:
E-mail: mfendrichova@agrokop.com
Telefon: 603 193 694

logo BIO

Hledáme zkušené množitele osiv těchto skupin:

Trávy

Jílek mnohokvětý (italský)

Lolium multiflorum Lam. subsp. italicum A. Br,. Volkart

Popis
Je to jednoletý až dvouletý druh ozimého charakteru. S rychlým vývojem i růstem, nízkou vytrvalostí ( 1 – 3 roky). semenářsky využíváme 1 rok. Kvete v červnu.

Agrotechnika
Je náročný na teplo, vláhu a živiny. Velmi dobře reaguje na hnojení N.
Půdy mu vyhovují střední i lehčí, humózní, výživné, propustné, provzdušněné a nezamokřené s neutrálním pH. Je citlivý na holomrazy. Pod sněhovou pokrývkou trpí plísní sněžnou.
Vzchází do 7 dnů, konkurenčně velmi silný. Nejvyšší výnos v prvním užitkovém roce. Na jaře rychle obrůstá, kvete v červnu.

Výsev
V čisté kultuře se vysévá do 15.9. se sklizní z první seče, nebo se vysévá do směsky také do 15.9., která se na semeno sklízí z druhé seče (méně výhodně protože se snižuje výnos).
Hloubka setí je 3 cm a šířka řádů je 25 cm s výsevkem u diploida 25 kg/ha a tetraploida 35 kg/ha.
Po zasetí zavláčíme a za sucha uválíme.
Přerostlé porosty je před zimou nutné pokosit.

Hnojení
P, K podle zásoby v půdě, průměrná roční dávka na dobře dosycené střední půdě je:
P2 O5: 60 kg / ha
K2O : 75 kg / ha
N orientační dávky:
2n: podzim: 30 kg / ha
jaro: 60-70 kg / ha
4n: podzim: 40 kg / ha
jaro: 70-80 kg / ha

Sklizeň
Sklízí se v době, kdy jsou klasy žlutohnědé až hnědofialové, zralá semena mají hnědé pluchy a při poklepu vypadávají, dozrávání ne nerovnoměrné.
Sklizeň je přímá kombajnem, s dvojím výmlatem.

Kostřava luční

Festuca pratensis Huds.

Popis
Je to víceletý až vytrvalý druh ozimého charakteru a patří mezi vypadavé trávy.
Semenářsky využíváme 2 roky.

Agrotechnika
Je to málo náročná a přizpůsobivá tráva, která snáší i drsné podmínky.
Vyhovují jí střední až těžší půdy s dostatkem živin a dusíku.

Výsev
Pro pěstování na semeno jsou nejvhodnější střední až mírně těžší půdy. Pozemek je třeba v předchozích letech důkladně odpýřit, důležité je i odstranění dalších trávovitých plevelů a příměsí, především jílků, srhy a kostřav.
Vyséváme 20-25 kg osiva ha-1 do řádků 25 cm, hloubka setí má být 2-3 cm. Vysévat můžeme zjara do krycí plodiny, pokud možno napříč řádků krycí plodiny. Při výsevu v čisté kultuře je nejzazší termín setí do konce června, výjimečně do konce července.
Důležitým agrotechnickým opatřením je včasný úklid slámy a posklizňových zbytků po sklizni krycí plodiny. Pak by mělo následovat dodání 50 kg N.ha-1. Při ponechávání porostu do dalšího sklizňového roku je třeba vedle úklidu slámy zpravidla vždy posekat strniště a odklidit veškeré posklizňové zbytky. Nejpozději v první dekádě září přihnojíme 50 kg N.ha-1. Tímto zabráníme vyležení porostu a vytvoříme příznivé podmínky pro tvorbu nových odnoží, které jsou předpokladem pro výnos semen v dalším roce. Koncem září až začátkem října porost přisekáme.
Na jaře přihnojujeme 60 kg N.ha-1, v dalších sklizňových letech zvyšujeme dávky N o 10-20 kg.ha-1. Hnojení P a K je závislé na zásobenosti půdy, na dobře dosycené střední půdě činí průměrné roční dávky 60 kg P2O5 a 75 kg K2O .ha-1.
Proti plevelům ošetřujeme na jaře do období sloupkování, vycházíme ze stavu porostu a platné metodiky. V případě potřeby ošetřujeme v období sloupkování proti klopušce hnědožluté, která způsobuje běloklasost.
Zraje začátkem července, ve zralosti jsou laty a jejich osy slámově žluté, stébla v horní části žlutozelená, v dolní části ještě zelená, semena při poklepu o dlaň padají. Provádíme přímou kombajnovou sklizeň, osivo je třeba ihned provětrávat a dosoušet na požadovanou vlhkost.

Sklizeň
Zraje začátkem července, ve zralosti jsou laty a jejich osy slámově žluté, stébla v horní části žlutozelená, v dolní části ještě zelená, semena při poklepu o dlaň padají. Provádíme přímou kombajnovou sklizeň, osivo je třeba ihned provětrávat a dosoušet na požadovanou vlhkost.

 

Luskoviny

Peluška jarní

Pisum sativum fodder

Agrotechnika

Pelušce se daří prakticky na všech půdách, kromě suchých písčitých a mokrých kyselých. Pro pěstování na semeno je nejvýhodnější spíše vlhčí kukuřičná a řepařská oblast a méně vlhká bramborářská výrobní oblast.

Do osevního postupu ji zařazujeme nejdříve 3 až 4 roky po sobě či hrachu. Peluška je nejčastěji v osevním postupu zařazována po obilí, sama je velmi dobrou předplodinou pro obilniny a cukrovku. Při zakládání množitelských porostů je nutné dodržet prostorovou izolační vzdálenost 50 m od jiné odrůdy pelušky nebo 100 m od hrachu.

Porost pelušky je schopen obohatit půdu díky kořenové exkreci živin o 25 až 50 kg N/ha, který bude mít k dispozici následná plodina. Vysoké dávky dusíkatých hnojiv negativně ovlivňují počet hlízek. Pro rozvoj a optimální činnost hlízkových bakterií je potřebná slabě kyselá až neutrální půdní reakce. Důležitým hnojařským opatřením je tedy úprava pH půdy vápněním. Je-li pH nižší než 6,2 – vápníme na podzim mletým vápencem. Při předseťové přípravě půdy aplikujeme fosforečné hnojivo v dávce 50 – 70 kg P2O5 /ha, draslem hnojíme v dávce 80 – 120 kg K2O/ha. Hnojení P a K lze provést již na podzim před orbou. Startovací dávku dusíku nepoužíváme nebo jen do 20 kg/ha na půdách s nízkým obsahem zbytkového N.

Proti plevelům ošetřujeme nejčastěji herbicidy aplikovanými po zasetí – před vzejitím (preemergentní herbicidy). Velice dobře se například osvědčuje kombinace Topogardu s Commandem. Někdy je v případě druhotného zaplevelení nutné další ošetření porostu po vzejití a to postemergentními přípravky, které volíme dle druhového zastoupení plevelů. V pelušce používáme herbicidy určené do pelušky či hrachu setého a to dle platných metodických příruček pro ochranu rostlin.

Výsev

Při jarním výsevu je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu. Jarní předseťovou přípravu pak zaměříme na urovnání pozemku a kvalitní přípravu seťového lůžka. Po hrubém urovnání pozemku provedeme základní hnojení.
Množitelské porosty a jarní směsky vyséváme co nejdříve na jaře, jakmile lze řádně připravit pozemek.

Letní směsky vyséváme po sklizni ozimého ječmene, raných bramborách a dalších včas sklizených plodinách.

V semenářských porostech vyséváme v čisté kultuře 150-190 kg/ha (tj. asi 0,8 až 1 mil. klíč. zrn/ha) do řádků o vzdálenosti 20 až 25 cm a hloubky 5 a 6 cm.

Sklizeň

Zaplevelené porosty je dobré týden před sklizní desikovat.

Semenářské porosty sklízíme pomocí kombajnů při vlhkosti zrna 16-20 %, kdy semeno bývá tvrdé a rostlina suchá kromě vrcholové části. Při sklizňové vlhkosti pod 14 % stoupá poškození semen a ta mohou špatně klíčit.

 

Vikev

Vicia L.

Vikev setá (Vicia sativa L.)

  • Jarní,
  • výška 0,5 – 1 m,
  • stonky jemně chlupaté, slabé, poléhavé, čtyřhranné, od spodu se silně větví,
  • 5 – 8 jařmé listy,
  • lístky opakvejčité s krátkým hrotem,
  • květy růžové, bílé i červenofialové (vyrůstají po 1 – 2 z paždí listů),
  • plodem je žlutohnědý lusk jemně porostlý chloupky, obsahuje 5 – 8 semen,
  • ze všech vikví největší semeno (4,5 – 5,0 mm), jizva tenká, barva semen žlutohnědá,
  • HTS 45 – 75 g.

Vikev huňatá (Vicia villosa Roth.)

  • Ozimá,
  • výška až 1,5 m,
  • vytváří plazivý oddenek s dlouhými tenkými kořeny,
  • řídce větvený hlavní kořen v hloubce 30 – 40 cm,
  • stonky mírně hranaté, poléhavé, silně chlupaté (mohou být i holé), odspodu se větví,
  • 9 – 12 jařmé listy,
  • lístky úzké, eliptické, palisty kopinaté,
  • květenstvím jsou nápadně dlouhé hrozny, až 30 květů, květy červenofialové,
  • plodem je krátký, zploštělý lusk, žlutohnědé barvy, obsahuje 3 – 8 semen,
  • ze všech vikví nejmenší semeno, barva semen černá, oválnější jizva,
  • HTS 25 – 45 g.

Vikev panonská (Vicia pannonica Granatz)

  • Ozimá,
  • lodyha poléhavá, nižšího vzrůstu, 100 – 120 cm, méně se větví,
  • 7 – 9 jařmé listy,
  • lístky řídce porostlé jemnými chloupky,
  • květenstvím je hrozen (1 – 4 květy v klubku), květy bílé (někdy nažloutlé nebo nafialovělé),
  • plodem je lusk, nící, stříbřitě chloupkatý, hnědočerný, obsahuje 1 – 3 semena,
  • semeno velké 3 – 5 mm, hnědé, jizva směřuje příčně na osu semene,
  • HTS 35 – 50 g.

Ekologické požadavky

Vikvím se nejlépe daří na těžkých, vlhčích půdách (nesnáší velmi vlhké půdy). Písčité půdy jen s dostatkem vápna. Drsnější klimatické podmínky snáší hlavně vikev huňatá, která je odolná vůči jarním mrazíkům. Vikev panonská je vhodnější spíše pro teplejší sušší oblasti. Na vláhu jsou náročnější jarní formy vikve (vikev setá). Nejméně náročná na vláhu je vikev huňatá. Vyhovují ji méně kvalitní a vysýchavé půdy.

Biologie

Jednoleté rostliny. Formy ozimé (vikev huňatá a vikev panonská) i jarní (vikev setá). Vikev huňatá klíčí při teplotách 2 – 3 °C. Mladé rostliny dobře snáší menší mrazíky. Neprospívá jí kolísání denních a nočních teplot na jaře.

Pícninářský význam

Využívána na zelené krmení nebo na silážování. Na významu ztrácejí díky rozšíření silážní kukuřice. Stonky vikví jsou poléhavé. Pěstovány ve směskách s podpůrnou plodinou (obilniny). Ozimé vikve jsou součástí landsberské směsky (ozimá vikev, jílek mnohokvětý, inkarnát)
Produkce čistého porostu vikve seté a panonské je 15 – 20 t.ha-1 zelené píce. Produkce vikve huňaté je 20 – 30 t.ha-1 zelené píce.

Obsažené antinutriční látky

Podle Lichnera et al. (1983) obsahuje vikev huňatá více hořkých látek. Při vyšším podílu této vikve ve směsce přechází hořké látky také do mléka. V semenech vikve seté může být alkaloid vicianin.

Agrotechnika

Příprava půdy stejná jako u obilnin (tvoří kostru směsky s vikvemi). Půdu vyžadují vikve dostatečně slehlou. Nevyhovuje jim setí do čerstvě naorané půdy.
Vikev setou vyséváme co nejdříve na jaře (využití zimní vláhy). Ozimé vikve (huňatou a panonskou) sejeme počátkem září. Při určení výsevku je důležitý poměr luskovin a obilnin ve směsce. Základní výsevek vikve seté je 160 kg.ha-1, hloubka setí 40 – 50 mm, šířka řádků 120 – 150 mm. Výsevek vikve huňaté je 140 – 150 kg.ha-1 a vikve panonské 170 – 180 kg.ha-1.
Hnojení spočívá především ve vyšších dávkách draslíku (80 kg.ha-1 K) a fosforu (40 kg.ha-1 P). Dávky dusíkatých hnojiv záleží na dalších komponentech směsky. U vikve seté je možné využít také vápnění.

Zařazení v osevním postupu
Na zelené krmení pěstovány ve směskách pěstovány jako ozimé nebo jarní meziplodiny. Vikev huňatá pěstovaná na semeno nemá velké nároky na předplodinu. Zařazuje se po okopaninách nebo po obilninách.

Sklizeň

Jarní vikve se sklízejí za 80 – 90 dní po výsevu, ozimé vikve za 240 dní po výsevu. Sklizeň probíhá podle fenofáze obilniny. Ve většině případů nejpozději v době květu 50 % vikví v porostu.

 

Hrách setý

Zařazení

Bobovité-Fabaceae

Technologie

Hospodářský význam:
Hrách patří mezi nejrozšířenější druhy luskovin. Pěstuje se v celém mírném pásmu převážně jako jarní plodina. Pěstujeme ho především pro semena, která mají vysoký obsah bílkovin, který je asi 2 x vyšší než u obilovin. Skladba aminokyselin je rovněž příznivější než u obilovin, neboť má více nepostradatelných aminokyselin, vyšší obsah vitaminů i minerálních látek. Největším kladem je fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi a jeho exkrece do půdy. Výhodná je dále jeho resorpce živin i z obtížněji přijatelných forem. Nezanedbatelný není ani jeho vliv na zlepšení fyzikálního stavu půdy. Semena hrachu jsou důležitým zdrojem bílkovin pro výživu lidí i zvířat. Obsahují většinou 21 – 24 % hrubých bílkovin. V krmivářském průmyslu je u nás nedoceněn a značná část výroby hrachu se vyváží. Pro lidskou výživu se spotřebuje méně než 10 % produkce.
Zařazení v osevním postupu: Hrách má v osevním sledu mimořádné postavení. Jeho zařazení do osevního postupu, zvláště s vysokým podílem obilovin, vytváří příznivé podmínky pro vysokou produktivitu celého osevního postupu. Zlepšující vliv hrachu lze v něm jen částečně kompenzovat zvýšenou intenzitou hnojení a nebo jinými intenzifikačními prvky. Hrách je díky svým fytosanitárním účinkům velmi vhodným přerušovatelem v osevním postupu s vysokým zastoupením obilovin. Nejvhodnější následnou plodinou po hrachu je pšenice ozimá, která svým zvýšeným výnosem dokáže nejlépe využít předplodinovou hodnotu hrachu. Hrách poměrně citlivě reaguje na fyzikální stav půdy a její mikrobiální činnost související se starou půdní silou. Hrách zařazujeme nejvýše do třetí trati po hnojené plodině. Při jeho zařazení v delším časovém odstupu je nutno počítat s nižší výnosovou jistotou. Na stejném pozemku lze hrách pěstovat nejdříve za 4 roky, většinou je ale doporučován 6-ti letý cyklus střídání hrachu v osevním postupu.

Požadavky na prostředí:
Hrách je poměrně plastická plodina. Jeho vysoká výnosová schopnost je dána geneticky. Skutečně dosažený výnos je však ovlivňován mnoha faktory. Pěstitel však může ovlivnit pouze některé. Důležitým faktorem jsou stanovištní podmínky tedy výběr vhodného pozemku. Hrách nejčastěji pěstujeme v řepařské a bramborářské výrobní oblasti. V kukuřičné oblasti volíme pouze vlhčí polohy. Nejlépe se mu daří na půdách středně těžkých až těžších, s dobrou strukturou, neslévavých. Nejvhodnější jsou půdy mírně kyselé až neutrální, což souvisí s dobrou zásobou vápníku v půdě. Pro dobrý rozvoj a správnou činnost rhizobií je třeba pro hrách vybrat pozemky dobře zpracovatelné, s neslévavou půdou s dostatečnou zásobou vápníku a fosforu. Nevhodné pro hrách jsou půdy extrémní: příliš těžké a nebo příliš lehké, zamokřené, se slévavou půdou, s utuženou podorniční vrstvou a půdy kyselé. Posledně jmenované typy půd lze pro hrách postupně upravit zvýšeným vápněním a podrýváním. Při výběru stanoviště, zvláště pro listnaté odrůdy, je nutné respektovat požadavky týkající se sklizně hrachu. Listnaté odrůdy více poléhají než bezlisté a je proto nutné pozemek dobře urovnat. Důležité je rovněž, aby pozemek nebyl kamenitý. Bezlisté odrůdy mají zvýšený požadavek na strukturu půdy, zvláště pak na její odolnost vůči slévání, neboť svou omezenou listovou plochou o dost později zastiňují povrch půdy než odrůdy listnaté. Dále mají požadavek na nízkou zaplevelenost půdy, protože může docházet k pozdnímu zaplevelování porostů, což může vyvolat problémy při sklizni. Situaci je pak nutno řešit buď použitím postemergentního postřiku proti plevelům a nebo desikací porostu před sklizní. Hrách bychom neměli pěstovat na pozemcích s výskytem vytrvalých a špatně hubitelných plevelů (pcháč atd.).

Osivo:
Certifikované osivo zaručuje pěstiteli deklarované osivové hodnoty, tedy především klí-čivost a pravost odrůdy. Pokud bylo osivo správně vyrobeno a skladováno, mělo by mít i vysokou polní vzcházivost. U hrachu není povinnost osivo mořit, pokud na semenech ne-ní více spor chorob, než je dáno příslušnou normou. Hrách se nutno mořit, pokud množství spor chorob překračuje normou dané hodnoty. Moří se i partie na přání zákazníka. Mořidla jsou uvedena v registru přípravků na ochranu rostlin, který je každoročně vydáván.

Příprava půdy na setí:
Základní a předseťová příprava půdy musí zabezpečit podmínky pro optimální růst a vývoj hrachu. Po předplodině, kterou bývá nejčastěji obilovina,je třeba provést podmítku. Hlubokou orbu provedeme na podzim do celé hloubky ornice. Předseťová příprava půdy má vytvořit pokud možno optimální podmínky pro výsev a vzcházení rostlin. Klasická příprava půdy zahrnuje většinou smykování s vláčením na urovnání pozemku. Následuje zpravidla hnojení průmyslovými hnojivy a pak vlastní příprava pro setí kultivátorem a branami. Nověji se používá kompaktorů. Kvalita zkypření je velmi důležitá z hlediska dodržení potřebné hloubky setí. Urovnání pozemku je důležité pro dobrou práci sklizňových stojů, zvláště u listnatých odrůd. Kvalitní příprava půdy je základním předpokladem pro dosažení vysokých výnosů. Minimalizaci přípravy půdy je možno provést kompaktorem z hrubé brázdy, pokud bylo oráno obracecím pluhem. Hnojí se buď na hrubou brázdu a nebo na podzim před orbou. Místo kompaktoru lze použít rotační brány. Nejvíce pracovních operací se ušetří přímým setím secími stroji typu Amazone, které si současně připraví půdu i z hrubé brázdy. Před-pokladem je rovný pozemek zoraný obracecím pluhem. Minimalizace bez orby není možná ! Půdu připravujeme tak, aby vrstva připravené půdy byla 100 – 150 mm hluboká. Čím těžší půdu připravujeme, tím potřebujeme větší vrstvu kypré půdy, i když sejeme do standardní hloubky 50 – 70 mm. Tento požadavek je dán potřebou, aby kyprá vrstva půdy pod semenem dokázala absorbovat určité množství srážek po zasetí do doby, než srážky prosáknou do hlubších vrstev. Hrachu silně vadí nedostatek vzduchu při klíčení. Je totiž snadno v této době napadán různými půdními houbami, které snižují jeho vzcházivost. Vzcházivost je u stejného osiva lepší při vyšší teplotě půdy a samozřejmě u osiva, které bylo mořeno. Jako důležitá se jeví i vitalita osiva, která bývá spojena s vysokou klíčivostí. Vzdálenost řádků volíme 100 – 200 mm, z hlediska organizace porostu jsou nejvhodnější obilní řádky 125 mm. Pro zajištění vysokého výnosu je důležitý časný výsev. Vzešlý hrách snáší poměrně dobře ranní mrazíky až do teploty – 6o C. Nižší teplota v době vzcházení omezuje aktivitu listopase, který poškozuje rostliny žírem. Včas zaseté porosty nemusíme proti němu ošetřovat. Příliš časný výsev se může někdy projevit na výnosu i negativně a to tehdy, sejeme-li nemořené osivo s horší vitalitou ( horší biologické kvality ). Choroby pak mohou, zvláště při přemokření půdy, značně snížit vzcházivost a způsobit mezerovitost porostu. Autoregulační schopnost hrachu je poměrně nízká a nižší počet rostlin na ploše se projeví na výnosu. Odolnost hrachu vůči půdním patogenům se u hrachu podstatně zvyšuje až po vzejití. Kvalita setí je jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují dosažený výnos. Má rozhodující vliv nejen na strukturu porostu – tedy počet rostlin/m2 a jejich plošné rozmístění, ale i na vyrovnanost porostu a rovnoměrný růst a vývoj rostlin. Požadovaná hloubka setí je 50 – 70 mm a závisí na více faktorech. Dodržením této hloubky setí je zajištěn dostatek vody pro vzcházení, je zajištěna stejnoměrnost vzcházení a dobré zakořenění. Správná hloubka setí je velmi důležitá pro ošetření hrachu preemergentními herbicidy ( po zasetí, před vzejitím ), které jinak mohou retardovat a nebo poškodit růst mělce zasetých semen. Počet rostlin na jednotku plochy je u hrachu velmi důležitým faktorem. Liší se především podle stanovištních podmínek, vliv mají i odrůdové vlastnosti. Různá hustota po-rostu způsobuje změnu výnosotvorných prvků a má vliv i na vytváření vedlejších plodonosných lodyh, které jsou do určité míry schopny kompenzovat v řidších sponech chybě-jící rostliny. Optimální počet produktivních rostlin je závislý především na stanovišti a typu odrůdy. V sušších oblastech je to u listnatých odrůd 80 – 85 rostlin/m2, ve vlhčích pak 75 – 80 rostlin. U bezlistých odrůd je toto optimum přibližně o 5 – 10 rostlin/m2 vyšší. Minimální počet rostlin na 1 m2 se udává v sušší oblasti 65 rostlin a ve vlhčí pak 60 rostlin. U bezlistých odrůd je minimum o 10 rostlin/m2 vyšší. Těmto počtům odpovídá výsevek 0,9 – 1,0 mil. klíčivých semen/ha. Po zasetí je vhodné pro obnovení půdní kapilarity a urovnání pozemku válení. Přivalení je nezbytné pro ošetření preemergentními herbicidy, neboť se podstatně zlepší jejich účinnost. Neválíme pouze tehdy, je-li půda příliš mokrá. Současné intenzivní odrůdy vyséváme v čisté kultuře.

Výživa a hnojení:
Při hnojení hrachu je třeba respektovat některé zvláštnosti: 1. Vyšší hladina dusíku v půdě snižuje tvorbu i aktivitu hlízek a tím omezuje příjem dusíku ze vzduchu. Náhrada fixace vzdušného dusíku dusíkem z průmyslových hnojiv není příznivá jak z hlediska výnosu, tak ani z hlediska následného vlivu na půdní úrodnost. Aktivitu hlízek do značné míry ovlivňuje pH půdy, jehož optimem je 6,2 – 7,0. Citlivost na zaorání slámy je u hrachu mnohem menší než u ostatních plodin. Bylo dokonce zjištěno, že hrách fixuje více dusíku ze vzduchu v půdě se zaoranou slámou. Hrách si dovede mimořádně dobře osvojovat i hůře přístupné živiny z půdní zásoby. To znamená, že je důležité nejen jeho zařazení v osevním sledu, ale i celková úroveň hnojení v celém osevním postupu. To vysvětluje většinou slabší reakci hrachu na přímé hnojení fosforem a draslíkem. Hnojením doplňujeme odebrané živiny z půdní zásoby. Startovací dávku N nepoužíváme, nebo pouze výjimečně a to do 20 kg N/ha ve formě ledku vápenatého. Fosforečné hnojivo aplikujeme v dávce 50 – 70 kg P2O5/ha. Draslem hnojíme většinou v dávce 80 – 120 kg K2O/ha. Vodítkem pro dávku hnojiv by měl být agrochemický rozbor půdy a zařazení hrachu v osevním sledu nebo soustavě hnojení. Jsou-li používány vyšší dávky hnojiv, je třeba aplikaci provést již na podzim před orbou, neboť vyšší koncentrace solí v rhizosféře neprospívá aktivitě rhizobií. Zaorání průmyslových hnojiv můžeme provést pouze na těžších půdách, ze kterých se živiny obtížně vyplavují. Jak již bylo zdůrazněno, pH půdy je velmi důležitým faktorem. Je-li pH nižší než 6,2 a nebo jedná-li se o slévavou půdu, vápníme na podzim před orbou mletým vápencem. Obvyklá dávka je 2 t/ha. V tomto případě nelze na podzim hnojit fosforečnými hnojivy. Na půdách, kde se hrách dlouho nepěstoval, je vhodné provést očkování osiva rhizobii. Většinou se používají práškové přípravky, které se smíchají s osivem.

Ošetření porostů během vegetace:
Ošetření proti plevelům:
V hrachu se vyskytují podobné plevele jako v jarních obilovinách. Nejrozšířenější jsou jednoleté dvouděložné plevele a plevelné jednoleté trávy. Z vytrvalých plevelů je nejvíce rozšířen pýr plazivý a pcháč oset. Proti vytrvalým plevelům je třeba pozemek ošetřit již počátkem podzimu po sklizni předplodiny, v dostatečném předstihu před podzimní hlubokou orbou.Nejvhodnějším přípravkem pro toto ošetření se dosud jeví přípravek Roundup. Na poli zapleveleném pcháčem bychom hrách raději neměli pěstovat. V současné technologii pěstování hrachu je základním opatřením proti plevelům preemergentní ošetření. Preemergentně použité herbicidy mají menší závislost na nepříznivých klimatických podmínkách a vyšší účinnost na plevele, které jsou včas potlačeny a nekonkurují hrachu. Přípravek a nebo kombinaci přípravků volíme podle druhového za-stoupení plevelů. Kombinací přípravků dosahujeme zasažení širšího spektra plevelů a zlepšení účinnosti proti odolnějším plevelům. Samostatně používané přípravky je vhodné pokud možno střídat. Lépe je však přípravky kombinovat, zvláště přípravek Topogard, neboť jsou v některých oblastech vyselektovány již biotypy plevelů značně odolných vůči triazinům – a to hlavně merlíky, laskavce, rdesna, …a přípravek pak nepůsobí a nebo působí nedostatečně. Při preemergentní používání přípravků je však potřebné počítat s tím, že déletrvající jarní přísušek po zasetí hrachu snižuje jejich účinnost, takže je někdy nutné následné ošetření postemergentními přípravky, které pak volíme podle převládajících plevelů. Postemergentní ošetření je třeba provést včas, neboť vůči herbicidům jsou vždy citlivější malé rostliny plevelů. Je třeba dodržet i další zásady a to, že rostliny hrachu nesmí být mechanicky poškozené ( ošetřovat lze nejdříve 3 dny po převláčení porostu ) a musí mít dobře vyvinutou voskovou vrstvičku na listech ( neošetřovat brzy po dešti ). Při běžné technologii pěstování se jako další opatření proti plevelům používá převláčení porostu lehkými branami po odeznění herbicidního účinku – při růstu nových nitkovitých plevelů z půdní zásoby ( většinou 5 – 8 týdnů po zasetí podle použitého přípravku ). Tento agrotechnický zásah má i další význam, a to rozrušení případného půdního škraloupu a zlepšení přístupu vzduchu do půdy, což je zvláště důležité pro rozvoj hlízkových bakterií. Vláčení provádíme v odpoledních hodinách, kdy je snížený turgor buněk a ne-dochází k téměř žádnému poškozování rostlin. Technologie použití pouze postemergentních herbicidů po vzejití hrachu se používá málo. Je vhodná pouze na pozemcích, které jsou málo zaplevelené, kde plevele nemohou příliš konkurovat vzcházejícímu hrachu. Při používání herbicidů se musí dodržovat všechny podmínky uvedené v platné Metodické příručce a zvláště pak dodržování zákazu použití některých přípravků v pásmech hygienické ochrany zdrojů pitné vody.

Ošetření proti škůdcům
Hrách je pro svou nutriční hodnotu plodinou vysoce přitažlivou pro různé škůdce. Už po vzejití je napadán listopasem čárkovaným, který jednak na jaře žírem na listech omezuje listovou plochu, jednak jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky na kořenech. Při větším napadení ošetřujeme proti němu ve fázi 3 – 4 listů hrachu. Mšice kyjatka hrachová škodí sáním na vegetačních vrcholech, které zasychají a dále tím, že přenáší virózy. Ošetřujeme nad prahem škodlivosti výskytu, což je v průměru 3 – 5 mšic/1 rostlinu. V teplejších oblastech bývá nutno ošetření opakovat. Před ošetřením je třeba porost řádně prohlédnout, neboť často stačí ošetřit porost do hloubky 30 – 50 m od okraje ! Třásněnka hrachová je rovněž savý škůdce. Sáním poškozuje vegetační vrcholy včetně květů, poupat a mladých lusků, kde pak dochází k redukci počtu semen. Ošetřuje se většinou současně proti oběma savým škůdcům, přičemž dobu ošetření stanovujeme převážně podle výskytu mšic. Pokud se ošetřuje samostatně proti třásněnce, ošetřujeme většinou již těsně před květem a nebo na jeho počátku. Obaleč hrachový patří mezi škůdce semen, jejichž klíčivost v důsledku žíru housenek klesá. HTS požraných semen se snižuje až o 20 %. K signalizaci obaleče se používají feromonové lapáky CN – Etokap. Na základě počtu chycených obalečů se podle platné metodiky provede chemické ošetření porostu. Pokud nemáme lapáky, ošetřujeme za stálého počasí buď po 2 týdnech od počátku květu a nebo při dokvétání porostu.Výskyt obaleče lze podstatně omezit dodržením dostatečné vzdálenosti od plochy hrachu v minulém roce a částečně i pěstováním na větších souvislých plochách. Jeho rozšíření je silně lokální, hlavně v oblastech, kde se hrách dlouhodobě pěstuje. Méně významnými škůdci je plodomorka hrachová a mšice broskvoňová, která většinou doprovází kyjatku hrachovou. Doba ošetření proti plodomorce se shoduje s dobou ošetření proti obaleči hrachovému. V posledních letech se silně rozšířil zrnokaz hrachový. Z jižní Moravy, kde se již déle vyskytuje, se rozšířil na Hanou a též do Polabí. Jedná se o karanténního škůdce a pokud je nalezen ve vzorku osiva, je nutné osivo plynovat. Svým žírem v semeni snižuje klíčivost a HTS. Při jeho výskytu je nutno porost ošetřit na začátku květu. Pokud je nalezen ve vzorku osiva, je nutno osivo plynovat.

Ochrana proti chorobám:
Největší výnosové ztráty u hrachu způsobují ve všech oblastech choroby, které napadají krčky rostlin a kořenový systém. V teplejších oblastech pak ztráty zvyšují ještě virózy. V obou případech se jedná o komplexní ochoření způsobené více patogeny. Kořenové a krčkové choroby způsobují převážně tyto houby: Pythium, Aphanomyces, Fusarium oxysporum, Fusarium solani, Fusarium avenaceum, Rhizoctonia, Phoma a další. Jejich rozvoj a tím škodlivost je do značné míry dána průběhem počasí během vegetace. Totéž platí o komplexu antraknóz ( ascochyta komplexu ) tvořeném houbami Phoma, Mycosphaerella a Ascochyta. Tento komplex hub vyvolává skvrnitosti listů, stonků i lusků. V pozdějších fázích vegetace mohou přecházet i na semena. Přenosu na semena lze za-bránit desikací porostu. Na nadzemních částech rostlin občas cizopasí plíseň hrachová ( Perenospora pisi ), která se převážně vyskytuje na mladších rostlinách do doby před květem a to hlavně za chladnějšího a vlhčího počasí. U přehoustlých nebo mechanicky ale i jinak poškozených porostů ( kroupami) se šíří za vlhkého počasí plíseň šedá ( Botrytis cinerea ) a způsobuje jejich podehnívání. Vyskytuje se většinou po odkvětu v polehlých porostech normálních listnatých typů. Dokáže i podstatně snížit výnosy. U pozdnějších materiálů a nebo u pozdního výsevu se v závěru vegetace často vyskytuje padlí hrachové ( Erysiphe pisi ). Škodlivost je v našich podmínkách poměrně nízká – snižuje poněkud HTS. Všechny výše uvedené houby kromě Ascochyty a padlí v půdě dlouhodobě přežívají. Ascochyta je přenosná pouze osivem a může i podstatně zhoršit jeho kvalitu. Přímá chemická ochrana porostů hrachu proti listovým chorobám fungicidními přípravky se neprovádí pro neuspokojivou účinnost současných přípravků a pro nízkou rentabilitu ošetření. Omezení škodlivosti chorob nadzemních částí rostlin lze docílit většinou dodržováním všech agrotechnických opatření. Efektivním opatřením je pouze moření osiv zabezpečující ochranu proti chorobám přenosným na osivu, u osiv napadených těmito chorobami a dále u osiv s nižší biologickou hodnotou ( vitalitou ). V ochraně hrachu proti kořenovým a krčkovým chorobám je důležité provádět kvalitně všechny agrotechnické zásahy. Hrách zařadit do osevního postupu až po 6 letech a nesít ho do půdy, kde jsou rezidua triazinům (po kukuřici ), která hrách oslabují. Volíme odrůdy s vysokou tolerancí vůči těmto chorobám. Na hrachu se škodlivě vyskytuje řada viróz. Mezi nejškodlivější patří výrůstková mozaika a virové svinování listů hrachu, které je částečně přenosné též osivem. Nebezpečí napadení virózami se snažíme snížit pěstováním tolerantních odrůd, hubením jejich přenašečů a dodržením izolační vzdálenosti porostů hrachu od porostů vojtěšky a jetele, které jsou hlavními rezervoáry těchto virů.

Sklizeň a posklizňová úprava:
Sklizeň hrachu je nejnáročnější prací v celé technologii pěstování hrachu a rozhoduje ve značné míře o konečném efektu pěstování. Spolu s posklizňovým ošetřením má značný vliv na kvalitu sklizeného semene hrachu. V současnosti je nejvhodnější technologií přímá sklizeň. Při této technologii se používá obilních kombajnů, které je většinou nutno vybavit zvedáky. Zvláště vhodné pro sklizeň hrachu jsou mlátičky s příčným kopírováním terénu. Pro výmlat hrachu je nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu na 400 – 600 ot./min. Optimální doba pro přímou sklizeň je při vlhkosti zrna 15 – 20 %. Zelenosemenné odrůdy sklízíme nejlépe při vlhkosti kolem 18 %, pro zachování pěkné zelené barvy semene. Žlutosemenné odrůdy sklízíme v plné zralosti, kdy semeno bývá tvrdé a rostlina suchá kromě vrcholové části. Při sklizni při vlhkosti pod 14 % značně stoupá poškození semen ( i půlení ve slupce ) a výrazně klesá klíčivost. Za nepříznivých klimatických podmínek je možno sklízet porosty s vlhkostí i 22 – 24 %, nutné je však sklizené semeno ihned předčistit a dosušit. Porosty zaplevelené a nebo nerovnoměrně dozrávající je potřeba desikovat. Desikaci provádíme většinou přípravkem Reglone při vlhkosti semene 30 – 35 %, přibližně asi 1 týden před sklizní. Po aplikaci desikantu sklízíme porost za 6 – 7 dnů, kdy dosáhne sklizňové vlhkosti pod 20 %. Za nepříznivého počasí sklízíme Reglonem desikované porosty přednostně, neboť je nebezpečí otevírání lusků a vypadávání semen. Nezaplevelený, ale nestejně zralý porost je možno ošetřit přípravkem Harvade, který zabezpečí stejnoměrné dozrávání a navíc omezuje otevírání lusků a tím i ztrátám způsobeným vypadáváním semen. Porost se ošetřuje asi 2 týdny před sklizní při vlhkosti semen 35 – 40 %. Sklizené semeno ihned předčistíme, čímž odstraníme jednak nečistoty se semeny plevelů a jednak velká nedozrálá semena. Současně se tím semeno zchladí. Podle vlhkosti pak sklizeň buď uložíme a nebo dosušíme na vlhkost pod 17 %, kdy už nemůže dojít ke znehodnocení semene. Dosoušení je možno provádět teplým a nebo i studeným vzduchem o nízké relativní vlhkosti v různých zařízeních. Semena hrachu se suší obtížně a jsou citlivá na sušící režim. Nejvhodnější je použít aktivní provětrávání vyšší vrstvy semen studeným nebo předehřátým vzduchem. Tento způsob sušení je zvláště vhodný pro dosoušení osiv, neboť nedochází k poškozování semen jejich vícenásobným přemisťováním. Nejméně vhodné jsou z tohoto důvodu horkovzdušné sušárny, kdy musíme semeno přes sušící zařízení několikrát otočit, neboť na 1 cyklus sušení lze snížit vlhkost max. o 1,5 % a potom se musí nechat několik hodin pauza ( min. 6 hodin ) na vyrovnání vlhkosti uvnitř semene. Při veškeré manipulaci i při ošetřování semen hrachu je třeba zacházet především s osivem velmi šetrně, neboť při pádu z výšky větší než 1 m na tvrdý podklad dochází často k mikropoškození a nebo dokonce k půlení ve slupce. Je třeba rovněž volit vhodné dopravníky, aby zrno nepoškozovaly. Všechny tyto vlivy se pak odrážejí v kvalitě osiva.

Jeteloviny

Jetel nachový

Trifolium incarnatum L.

Popis
Je to jednoletý, středně vysoký, jednosečný druh. V roce zásevu se vyvíjí velmi rychle. Je vhodný jako ozimá meziplodina. Vyhovuje mu teplo, vláha a nesnáší holomrazy a dlouho ležící sníh. Půdy jsou lepší lehčí, vlhčí, teplejší, písčité s pH neutrálním.

Semenářsky využíváme 1 rok. Množitelské porosty vyséváme po sobě či jiných jetelovinách na tentýž pozemek nejdříve za 4 roky. Je to z důvodu nesnášenlivosti.

Výsev

Příprava
Před setím pozemek včas zořeme, nahrubo připravíme a utužíme. Vzcházející plevele ničíme vláčením. Detailní přípravu půdy provedeme bezprostředně před setím na hloubku seťového lůžka.

Výsev
Inkarnát vysetý čistosevem na přelomu srpna a září do slehlé půdy, brzy vzejde a je dostatečně vyvinutý pro přezimování. Vyséváme 4 mil. klíč. zrn/ha, což je 16 – 18 kg osiva/ha (min 15, max 25kg/ha) a to do hloubky cca 2 cm při meziřádkové vzdálenosti 20-25 cm. Po zasetí pozemek za sucha uválíme.
V zimě a hlavně v předjaří s kolísavými teplotami trpí rostliny vytahováním. V tomto případě je nutné opět časně na jaře, když to stav půdy dovolí, porost uválet.
Po výsevu je k poli vhodné přisunout včelstva, jsou doporučována 3-4 včelstva na 1 ha.

Agrotechnika

Hnojení
Mimo hnojení P a K vyžaduje také hnojení Ca. Jeteloviny fixují vzdušný dusík – proto se dusíkem nepřihnojuje. V horších půdních podmínkách či zeslabené množitelské porosty po zimě můžeme přihnojit na jaře kombinovaným hnojivem.

Olejniny

Hořčice bílá

Sinapis alba L.

Popis

Hořčice bílá je jednoletá plodina rozmnožující se semeny.

Ze semenářského hlediska má cizosprašnost požadavek na prostorovou izolaci množitelských porostů. Od jiného porostu hořčice nebo řepky musí být množitelský porost hořčice vzdálen nejméně 200 m.

5 let na zpět nesmí být na poli pěstována jiná brukvovitá plodina.

Agrotechnika

Je ji možné pěstovat ve všech oblastech do nadmořské výšky max. 600 m.

Vyžaduje dostatek vláhy a je citlivá na delší sucho, vhodnější jsou spíše níže položené teplejší oblasti.

Půdy jsou vhodnější hlinité, méně vysýchavé, které se dají před setím dobře připravit. Nevhodné jsou půdy písčité, vysýchavé, štěrkovité nebo půdy jílovité, slévavé, kde se tvoří těžko zpracovatelné hroudy. Nevhodné jsou také půdy silně zaplevelené, především vytrvalými plevely (pýr, pcháče, pelyněk černobýl aj.). Vhodné je pH nad 6.

Má nízké nároky na půdu a klimatické podmínky. Daří se jí v chladnějších a vyšších výrobních oblastech.

Klíčí při teplotě 1 – 2 °C. Při vzcházení snáší mrazíky -7 °C.

Je citlivá na utužení půdy a půdní škraloup. Velmi citlivá na triazinové herbicidy.

Pro dosažení vysokého výnosu semene (bohatého větvení a vytvoření vysokého počtu šešulí) je nutné porost založit co nejdříve v podmínkách krátkého dne, aby se vytvořilo dostatek vegetační hmoty a základů pro generativní orgány. Při pozdním setí přechází rostlina rychle do kvetení, vytváří málo bočních větví a málo květů.

Před setím provedeme základní hnojení fosforem (cca 80 až 100 kg/ha P2O5), draslem (80 až 100 kg/ha K2O) a hořčíkem (30 až 40 kg/ha MgO). Hnojiva je také možno výhodně zaorat už při zimní orbě.

Ošetření, postřiky

Herbicidy: 1 děložní plevely: AGILL, PANTERA QT, GARLAND FORTE

2 děložní plevely: GALLERA

Insekticidy: ošetření proti dřepčíkům: DECIS MEGA

ošetření proti blýskáčkům: BISCAYA 240OD

Fungicid: CONTANS WG

Hnojení dusíkem během vegetace

Pro dosažení vysokého výnosu hořčice je nutné použít dostatečné hnojení dusíkem, popřípadě doplněné o hnojiva s mikroprvky (především S a Mg). Do výšky porostu cca 20 cm dohnojit dusíkem v dávce 30 až 40 kg/ha, další dávku v množství 30 kg N/ha ještě do počátku kvetení.

Výsev

Před setím hořčice na semeno by měla být provedena zimní orba do hloubky 18 až 24 cm. Ve sledu po obilnině sejeme do rozpracované podmítky. Před setím použijeme množství asi 30 až 40 Kg/ha N ve formě granulovaného síranu amonného nebo ve formě vícesložkových hnojiv NPK. Pokud byl na podzim při orbě zaorán hnůj nebo kejda, pak není potřeba před setím hnojit dusíkem.

Zásev na semeno se v podmínkách ČR provádí mezi 10 až 30. Březnem. Zasetí hořčice na semeno po tomto datu už neposkytne požadovanou výši výnosu (příliš dlouhý den). Při příliš časném termínu setí (v březnu) hrozí nebezpečí pozdních mrazů, které mohou mladý porost zničit (teploty pod -5 až -7 °C).
Výsevek je v průměru mezi 5,5 až 10 kg/ha do malé hloubky mezi 1 až 3 cm při řádcích mezi 15 až 20 cm.
Pozemek je vhodné po zasetí lehce uválet.

Doopylení

Hořčice vykvétá asi 60 až 70 dnů po zasetí (kolem 10. až 20. června) a kvete asi 20 až 30 dnů. Opyluje se převážně cizím pylem za pomoci hmyzu. Pokud není dostatek cizího pylu, je schopna se opylit i vlastním pylem. Přesto je vhodné podpořit opylení porostu přisunutím včelstev v počtu 2 až 3 na 1 ha porostu.

Stimulace výnosu

Hořčice pozitivně reaguje na použití biostimulátorů pro zvýšení a stabilizaci výnosu semene, popř. i jeho kvalitu. Při výšce porostu do 12 cm použijeme např. Trisol Aktivátor Compakt v dávce 2,0 l/ha. V době před kvetením je možno použít Atonik Pro (0,2 l/ha). Na trhu jsou k dispozici další podpůrné a stimulační látky. Cílem je vytvoření mohutnějších rostlin s větším nasazením květů, intenzivnější fotosyntézou a větší odolností ke škodlivým faktorům, včetně poléhání a lámání lodyh.

Sklizeň

Sklizeň je vhodné provádět až při plné zralosti při vlhkosti semene do 10 % z pravidla ve druhé polovině srpna nebo až na počátku září.

Pro přímou sklizeň je vhodné porost ponechat plně dozrát tak, že lodyha i boční větve jsou úplně suché a při zlomu praskají.

Sklizeň provádět za suchého a slunečného počasí. Šešule hořčice nepukají a semeno nevypadává, takže se sklizní není třeba spěchat, ale raději vyčkat na optimální sklizňové podmínky.
Pokud se sklizeň oddaluje a v době dozrávání je vlhké deštivé počasí, zvyšuje se podíl „šedivých“ semen, které snižují technologickou kvalitu semene.

Ředkev olejná

Raphanus sativus var. oleiferus

Popis
Ředkev olejná má velký význam jako rostlina na zelené hnojení a krmení. Má krátkou vegetační dobu, bujný růst, silné prokořenění a také vysokou tvorbu zelené hmoty.
Zlepšuje zdravotní stav následných plodin (např. brambor a cukrovky)

Podnebí a půda
Na semeno ji můžeme pěstovat na všech druzích půdy, které jsou bez plevelů (hlavně svízele a ředkve ohnice). Snáší sucho a může se v osevním postupu pěstovat po sobě.
Snáší i mrazy okolo -6°C.

Agrotechnika pěstování
Doporučuje se 30 až 60 kg/ha N na semeno a 80 až 90 kg/ha N na zeleno.
120 až 140 kg/ha K20 a 80 až 100 kg/ha P2O5.

Výsev
Výsev je v období březen až duben.
Na semeno se ředkev olejná vysévá v množství 12 až 15 kg/ha, při vzdálenosti řádků 20 až 30 cm a hloubce setí 2 až 3 cm.
Po zasetí, pokud je porost zaplevelený, můžeme porost plečkovat.
Ochrana proti škůdcům by měla být provedena do konce kvetení porostu.

Sklizeň
Na semeno se porosty sklízí kombajnem v plné zralosti, když jsou všechny části plodiny zaschlé.
Před sklizní lze použít i Reglone v množství 3 l/ha + 600 l vody v období plné zralosti, když jsou šešule zlatožluté až nahnědlé. Za 14 dní po jeho aplikaci lze porost sklízet.
Ihned po výmlatu je třeba osivo předčistit a dosušit.

Výnos
Výnos semene bývá 1 až 1,2 t/ha.

 

Len setý (olejný)

Linum usitatissimum L.

Agrotechnika
Izolační vzdálenost od jiného porostu lnu u C1 je 100 metrů a u E 200 metrů.
Do osevního postupu se po sobě zařazuje dříve po 6 letech. Předplodina lnu velmi ovlivňuje jak výnos tak i jakost stonku. Na chudých půdách v horské výrobní oblasti je dobrou předplodinou pro len jetel nebo brambory, v bramborářském výrobním typu je nejvhodnější předplodinou ozimé žito nebo ozimá pšenice. Nevhodnými předplodinami pro len jsou: kukuřice ošetřené triazinovými herbicidy, jarní obiloviny, ozimé směsky, vyzimovaná řepka. Sám len je předplodinou dobrou, je dobrým přerušovačem mezi dvěma obilovinami.
Len je citlivý na podorniční „mrtvinu“, která nesmí být vyorávána. Na hrubou brázdu je možná aplikace herbicidů proti pýru. Povrch urovnat a přiměřeně nakypřit (smykování, vláčení). Před nakypřením je vhodná aplikace hnojiv. Optimální výživa lnu je ze „staré síly“ tedy volíme dosycování půdy živinami v celém OP. To platí především pro fosfor, draslík, ale i pro úpravu pH, (přímé vápnění ke lnu se doporučuje jen na půdách velmi kyselých). Orientačně se dávky živin stanoví podle výnosu předplodiny, výrobní oblasti a agrochemického rozboru půdy.
Fosfor si len osvojuje obtížně jak ze zásoby, tak z hnojiva.Využitelnost P je silně ovlivněna vlhkostí půdy. Při nízké vlhkosti je pouze 9-16 % , při vyšší vlhkosti 15-25 %. Při nedostatku vody v půdě je P blokován, rozšiřuje se poměr mezi P : N, poruší se metabolizmus lnu a výsledkem je nízký výnos. Len přijímá fosfor do fáze stromečku z fosforečných hnojiv, později z půdní zásoby. Nedostatek P působí zakrnělý růst, slabé a opožděné kvetení.
Dávka dusíku nesmí být příliš velká, protože blokuje příjem dusíku z půdy a zeslabuje kořenový systém. Nejlepší jsou malé dávky dusíku a příjem ze „staré síly“. Využití dusíku lnem kolísá mezi 15.70 % podle dávky formy hnojiva a půdní vlhkosti. Běžné dávky jsou v horské oblasti kolem 30-40 Kg N /ha, v horší bramborářské oblasti kolem 20 kg N /ha a v lepších oblastech 10 kg N /ha nebo nic.
Dávky P a K se pohybují kolem 100 kg ha, při předzásobním hnojení k předplodině se snižují asi o 20 %. Dobrou účinnost mají pro len granulovaná kombinovaná hnojiva NPK. Kapalná hnojiva (DAM-390, polyfosforečnan amonný, polyfosforečnan  draselný) je možno použít společně s preemergentními herbicidy. Organickými hnojivy se ke lnu nehnojí.

Výsev
Doba setí má být volena tak, aby nejdůležitější růstové a vývojové fáze (tvorba vlákna a kvetení) se odehrávaly v podmínkách dlouhého dne. Pozdní setí, kdy je dlouhý den již ve fázi stromečku, prudce klesá výnos semene i vlákna, rosení se posunuje do méně příznivého období a len má sklon k poléhání. Včasné setí pro len znamená v příznivých oblastech asi 1 dekádu dubna v horských oblastech to může být později.
Optimální hloubka setí je 2 cm, při používání preemergentních herbicidů 3 cm. Šířka řádků má by 12,5 cm (pro osivo). Kromě setí do řádků, je možné u lnu použít i pásové setí, kdy se osivo rozstřikuje do širších pásů a rostliny jsou na ploše lépe rozmístěny.
Na množení se vysévá kolem 20 milionů zrn = cca 65 kg/ha.

Sklizeň
Pro sklizeň stonkového lnu je důležité správné stanovení doby sklizně. Doba se stanovuje fenologicky, kdy je vlákna nejvíce a je nejkvalitnější, tedy v raně žluté zralosti. Stonkový len se zásadně vytrhává i s kořenem, aby bylo zabráněno předčasnému rosení a aby sklizeň dlouhého vlákna byla co největší. Vlastní sklizeň má několik fází:vytrhání lnu,odsemenění a usušení (obracení). Trhání a odsemenění může být v jedné operaci nebo trhání a odsemeňování může být odděleno. K této fázi sklizně ještě patří odvoz a sušení výčesků (tobolek se semeny). Vysušené výčesky se mlátí na stacionární mlátičce a získaná semena se ošetří podle zásad platných pro olejnatá semena

 

Jiné krmné plodiny

Svazenka vratičolistá

Phacelia tanacetifolia

Biologické vlastnosti
Je to jednoletá rostlina, středně vysoká (70 – 80 cm) a medonosná.
Má dlouhou periodu květu a meduje i při nízkých teplotách. Je to rostlina s rychlým růstem a vývojem, která kvete v květnu až červnu.
Má dobrou nutriční hodnotu.

Semeno je až 3,5 mm dlouhé, drsné, šedé až hnědé, s typickými a příčně uspořádanými výrůstky.
HTS bývá 1,8 až 2,4 g.
Píce svazenky je méně kvalitní, protože je silně obrvená a při zavadnutí hořkne. Je vhodná jako meziplodina na píci, zelené hnojení a pro technické využití (protierozní působení, přes zimu se ponechá na poli a na jaře se do ní vysejí zrniny nebo kukuřice na siláž).
Je vhodná pro včelí pastvu a jako komponent do různých směsek.
Zkrmuje se výhradně v čerstvém stavu, a to do začátku květu.
Pro výrobu sena se nehodí.
Dobře potlačuje plevele a netrpí chorobami ani škůdci.

Předplodina
Zařazujeme ji mezi dvě obiloviny.

Nároky na pěstování
Svazenka je plodina nenáročná a nemá vysoké náklady na pěstování. Snáší lehké půdy, hlinitopísčité a suší polohy beze sklonu k zamáčení.

Výsevek a hloubka setí
Svazenku vyséváme na jaře (po zasetí obilovin) nejpozději začátkem května. Snáší krátkodobé mrazíky až – 9°C. Seje se bez krycí plodiny do hloubky 1,5 a 2 cm.

Dvě varianty pěstování svazenky
Vzdálenost řádků 25 cm, výsevek se pohybuje mezi 12 – 18 kg osiva/ha
Vzdálenost řádků 45 cm, výsevek se pohybuje mezi 6 – 10 kg osiva/ha. Při této variantě se porost během vegetace plečkuje.

Hnojení
Svazenka je náročná na Ca. Půdní reakce by měla být neutrální až mírně zásaditá. Dávka živin před setím – 40 – 60 kg N, 60 – 70 kg P, 80 – 100 kg K.
Vhodné je kombinované hnojení NPK.

Ochrana proti plevelům
Svazenka vyžaduje čisté pozemky, nezaplevelené, hlavně bez laskavců, merlíků penízků rolních, rdesen a šťovíku.

Preemergentní aplikace
Lentipur 500 FW 1,5 l/ha
Arelon 500 FW 1,25 l/ha
Lentagran WP 1,25 kg/ha – aplikace až od plně vyvinutého 4. listu
U širokořádkových kultur se provádí meziřádková kultivace.

Sklizeň
Svazenka se sklízí za 110 – 120 dní po zasetí.
Pět dní před plánovanou sklizní, tj. když semeno má hnědou barvu a začíná se uvolňovat, desikujeme porost 4 l Reglonu na 1 hektar.
Před sklizní upravíme sklízecí mlátičku. Otáčky mlátícího bubnu nastavíme na 600 – 700 otáček za minutu a otáčky ventilátoru nastavíme na 380 a zvětší se mezera koše i rozevření žaluziového síta.
Vymlácené osivo umístíme na aktivní větrání a dosoušíme na 15 % vlhkost.

Výnos
Výnos osiva se pohybuje v rozmezí 400-500kg/ha (po vyčištění)

Fotografie a text zdroj: Rostlinolékařský portál, ÚKZÚZ